Děti byly rozděleny logicky na dvě skupiny žactva a přípravky. O žactvo se příkladně, zodpovědně a zkušeně staraly Hanka s Terkou a šlo jim to skvěle, jako vždy. Je opravdu štěstí, že je máme a je to s vašimi dětmi tolik baví. Byl čas na trénink všech možných žákovských atletických disciplín. V půlce pak přijel Miky, který nám pomáhal s vrhačskými disciplínami.
S malými jsem si užíval já s Nikčou a bylo to za nás za oba na jedničku. Kombinovali jsme klasické tréninky "atletiky" se soutěžením ve družstvech na body do "celotáborové" hry.
Jedinou kaňkou bylo, když jsme museli hned druhý den odeslat domů jednu holčičku ze zdravotních důvodů.
Počasí, ač se předpovědi předháněly, jak často a hodně bude pršet nakonec vyšlo (Dagmar Honsová, trhni si ty meteorologická žábo!!!). Snad jedině v neděli pršelo, jinak to bylo každý den na bazén.
Jídlo bylo tradiční (úroveň školní jídelny), tedy žádná hitparáda, ale hlady jsme neumřeli.
Mladý si sice během pobytu trochu nekázně vybrali, když nepochopili, co znamená ta večerka, ale nic co by se nedalo vyřešit domluvou (a sebráním mobilů).
Je tedy fakt, že nejvíc nás asi rozladilo, když jsme dostali nařízeno nosit roušky i v objektu ubytovny. Chápu, jaké šílenství tady panuje, ale byli jsme tam úplně sami, všichni otestovaní, pořád spolu, ale i tak nás (některé) recepční nutily nosit je na obličeji.
Nebylo to však něco, co by nám zkazilo pěkný dojem ze soustředění v Litomyšli, kam se Pléša a jeho týmy podívali už po devatenácté v řadě, a to se počítá!
Děkuji skvělým trenérkám Nikče, Terce a Háně a stoprocentní nasazení ve všech ohledech, jsou perfektní!
Děkuji Mikymu za pomoc, nadšení a profesionalitu při speciálních vrhačských trénincích, je to borec!
A nakonec děkuji, že se nám to všechno povedlo v téhle divné a nevyzpytatelné době, 19x!!!
Pléša
Žádné komentáře:
Okomentovat