Povedlo se! Pěťa to zvládl a doslova vydřel bronzovou medaili!
V sezoně, kde si nikdo nemohl být jistý tím, jak se mu povede a jak dlouho vydrží celé tělo, protože nezbytné a důležité tréninky kvůli krizi chyběly, to častokrát na závodech bylo o vůli. A té má Peťa víc než dost. A ve finále 200 m překážek starších žáků to o vůli opravdu bylo. Na MČR jsme jeli vážně jen na zkušenou, i když měl Pěťa pátý nejlepší čas v republice, na takovýhle závodech to zas tolik neznamená a přesvědčil se o tom o víkendu nejeden favorit.
V rozběhu, který Pěťa vyhrál nás vyděsil, když málem upadl po tom, co zakopl o poslední překážku. To však bylo způsobeno tím, že se mu během závodu několikrát podařilo běžet mezeru na méně kroků, než doposud, a to ho v daném okamžiku rozhodilo. On to však ustál a byl ve finále, měli jsme splněno.
Jenže, když už jste ve finále a máte schopnosti i dočasnou formu na to, abyste uspěli, tak uspět chcete. Ale to tam chtějí všichni. Finále bylo neskutečné, vyrovnané a pro nás úspěšné. Bylo to napínavé od začátku až do úplného konce, doslova. Pěťa to parádně rozběhl, byl v šesté dráze, takže na největší favority a soupeře neviděl. Jenže pak se stalo, že mu nově získaná zkušenost přeběhu mezer na lichý počet kroků, tedy na stejnou nohu strašně zkomplikovala závod, protože mu to na potvoru vyšlo na tu druhou, méně šikovnou nohu. Při vyběhnutí na rovinku byl Peťa pátý, možná šestý, ale nevzdával to. Asi padesát metrů před cílem byl stále na cca pátém místě..
V tuhle chvíli, jsem si vážně říkal, že finále bylo, že Pěťa v něm byl mezi 05 jako jediná 06, a že zkušenost získaná tady se bude velice hodit na příští rok, i tak to bylo povedené vystoupení.
..a pak jeden borec před ním upadl. Snad v žádné jiné běžecké disciplíně, než v překážkových bězích, si nemůžete být jistí výsledkem, dokud nedoběhnete do cíle. Nejenom toto, ale i obrovská vůle uspět Peťovi vlila novou vlnu energie do celého těla, on neskutečně zatáhl a i když stále na horší nohu, dotlačil se do cíle na vytouženém - bronzovém - medailovém umístění.
Nestál jsem na lajně, měl jsem to z úhlu, takže jsem ještě chvíli čekal napnutý jak struna, jestli byl Peťa třetí, nebo čtvrtý, což je pro trenéra něco nepředstavitelného. Ale pak už to bylo dobrý. Napětí spadlo a nás naplnila euforie z úspěchu. Někdo by řekl, že 2 setiny od druhého místa zamrzí a vyjít to na správnou nohu, nemám absolutní pochyby o tom, že by Peťa byl dokonce druhý, ale jak říkám, nejhorší místo je to čtvrté, tak co!
Před Peťou je opravdu velká výzva. Už to zaznělo, ale příští rok bude starší ve své kategorii, s obrovskou motivací uspět. Určitě mu dorostou soupeři, kteří ho potrápí, ale za rok bude mít na to, udělat opět medaili, to je jasné. Tak mu přeji, aby byl zdravý, což je to nejdůležitější ze všeho. To ostatní zvládneme!
Na závěr chci napsat, že Peťa má úžasné rodiče, kteří mu moc fandí, podporují ho tím nejlepším možným způsobem, ale zároveň tou milou a nenásilnou formou, což je k nezaplacení. V týmu máme spoustu takových rodičů, což mi neskutečně usnadňuje práci. Zároveň mě to baví a těším se pak na každý závod, který přijde a na to, že Vás (rodiče) uvidím, zafandíme dětem, zaradujeme se z úspěchů a nebudeme smutní z nezdarů. Máme před sebou finále družstev, na které se velice těším, mladší mají ještě přebory Prahy, kde též mohou udělat pěkné výsledky. Tak si ten konec sezony pojďme ještě okořenit nějakou plackou, nebo alespoň osobákem. A když to nevyjde, tak co, hlavně ať nás to baví!
Uspět na MČR je velice, velice náročné, a když se to povede, je to důvod k obrovské radosti. Teď se to povedlo:-) Díky Romče a Peťovi sr. za podporu, je to s nimi o tolik snadnější;-)
GRATULACE!!!
Třinec, to město miluji! Štěstí á radost, zážitků várka*
Ps:
Jo a ještě vtipná historka na závěr, která mohla stát Peťana bez nadsázky medaili. Necelých dvacet minut před svým finále zjistil, že nemá tretry. Prostě je někde nechal, dacan:-))) No po chvílích hrůzy se tretry našly u komentátora na tribuně, kam je nějaká dobrá duše donesla a za to jí (nebo jemu) já ze srdce děkuji, protože si nedokážu představit, že bych tam někde sháněl pro Pěťu náhradní tretry:-P
A to je poučení pro Vás děti: (nejenom, ale přede vším) za tretry nesete odpovědnost jenom vy samy!!! Ztraťte je během závodů a medaile (jakákoliv, ale třeba ta z MČR) může být pryč.
Pléša
