Na začátek je třeba si uvědomit, jak šíleně náročné a namáhavé pro mě bylo toto soustředění zorganizovat a uskutečnit. Nikdy před tím to nebylo těžší.
V první řadě musím pochválit všechny rodiče, kteří s námi jeli. Byli úžasní a vytvořili skvělou, nadšenou a fungující partu, která byla od začátku až do konce bez jakýchkoliv pochybení. Bez nich by se toto soustředění nikdy neuskutečnilo. Dokázali si to užít, zastali vše potřebné, byli spolehliví a veselí. Moc jim za to děkuji a vím, že kdyby bylo někdy třeba, určitě se na ně zase rád obrátím.
Děkuji tedy osobně maminkám Aničce, Klárce, Romče, Zuzce a samozřejmě jedinému tatínkovi a chlapákovi Peťovi Z.!!!
Byli jste opravdový tým a nenechali jste padnout Pléša tým.
Speciálně chci poděkovat i trenérce Gábince, která se tam s námi vydala, pomohla s tím, co jí kdysi bylo rutinou a moc jí děkuji i za pomoc s tím, co je jí rutinou nyní, protože to nakonec taky bylo třeba. Vystudovala totiž záchranáře a dělá na dětské úrazovce. Díky, Gábi!
Jinak počasí, ubytování, jídlo, všechno bylo super a tady není víc co napsat.
Děti...
Vyprávěly Vám, a tak si asi uděláte nejlepší představu o tom, co tam koho bavilo a z čeho byl kdo nadšený a z čeho třeba ne. Já jen dodám, že jsme se všichni moc snažili, aby si přivezly co možná nejlepší zážitky po té dlouhé době v izolaci a věřím, že se to v 99% povedlo!
Byly i nějaké ty kaňky, ale nebylo to nic, čím bych chtěl toho hodnocení kazit. Vypořádali jsme se tam s tím, zůstalo to na Zadově a já si to budu pamatovat pro příště.
Moc mě mrzelo, že s námi nemohla jet trenérka Nikča, která to oplakala, Neboj Niki, dočkáš se příště!;-) ...možná i někdo jiný*
A nakonec, přes všechny problémy, podařilo se a já mohu napsat, že tohle bylo sice trochu jiné soustředění, které se však velice vydařilo.
Pléša
Žádné komentáře:
Okomentovat